Pohádka o krásné Arnhild, kterak o svoji krásu přišla

Pohádka o krásné Arnhild, kterak o svoji krásu přišla

Bylo nebylo, uprostřed louky na paloučku stála chaloupka. Nebyla to obyčejná chaloupka, ale byla to psí chaloupka, ve které bydlelo dvacet šest pejsků.

Mezi psy žila i krásná princezna Arnhild s nebesky modrýma očima a hebkou srstí. Arnhild vynikala svojí krásou nad všemi ostatními psy a všichni její krásu obdivovali a každý kdo přišel na návštěvu, tak si chtěl odnést fotografii s krásnou princeznou.

Jednoho dne se však stalo cosi podivného, co nedokáže nikdo vysvětlit a její krása odešla pryč. Její kožíšek najednou ztratil svůj lesk a tělo pokryla škaredá vyrážka. Nikdo se už s Arnhild fotit nechce. Nikdo už ji neobdivuje. Sedí sama v koutě, škaredá a opuštěná.

„Ty jsi ale dopadla“ posměšně pronesla kočka Kilikína, která vždy Arnhild její krásu tiše záviděla.

Slza skanula po blankytně modrých očích a dotkla se země.

Ta slza probudila jablůňkovou vílu. Víla smutně hleděla na Arnhlid. Přistoupila k ní  a povídá:

Neplač, pozoruji tě už déle a vím, že tvá krása není jen v tvém lesklém kožíšku, ale je v tvém srdci.

Raduj se z každého dne, který ti život přinese.

Raduj se z každého okamžiku. Život je tak krátký a je zbytečné lámat si hlavu zbytečnostmi.

Jablůňková víla se nad Arnhild sklonila, tiše ji políbila na hlavu a podala jí malou lahvičku, na které bylo napsáno: LÁSKA.

Od toho dne dostávala Arnhild každý den tři kapičky lásky. Jednu kapičku na čelo pro zdraví, druhou na nos pro štěstí a třetí na jazyk pro krásu.

A ejhle výsledek se brzy dostavil.

Pamatuj! V nejhorší chvíli poznáš pravé přátele a ty, kterým na tobě opravdu záleží.

A Každý přeci dobře ví, že čas a láska vše zahojí!